薩奇苦味礦泉水

Ｄ可

Zaječická hořká voda (známá také pod názvem „Zaječice“) je ryze přírodní regulativ zažívání. Voda z této lokality byla také v historii nazývána podle obcí z bezprostřední blízkosti, neboť není možné jednoznačně říci, zda prameniště je blíže obci Sedlec, Korozluky nebo Zaječice. Podle názvu exportního názvu Sedlitz Bitter Wasser (Lobkovické panství mělo tyto studny pronajaté od rytířského řádu křížovníků v Sedleci) byl na konci 19. století po celém světě rozšířený preparát "Seidlitz powders", který ovšem neměl se zdejšími prameny nic společného a pouze využíval známé jméno vody a s ním spojené účinky. Mnoho světově uznávaných balneologů aktivně bojovalo proti používání jména Sedlec v označení těchto prášků s důrazem na jejich odlišné složení.

Nejstarší písemné zprávy o Zaječicích jsou z roku 1413. Jméno obce Zaječice odvozují lingvisté od označení sídla „lidí Zajícových“. V pozdějších dobách úrodná půda v okolí na sebe soustředila zájem bílinského panství Lobkoviců, kteří Zaječice spolu s Bečovem vlastnili až do konce první světové války. Ves byla zasažena válečnými událostmi již v 15. století a znovu později během třicetileté války, kdy byla jako ostatní v okolí vypálena, zpustošena a znovu obnovena.

Objevení pramenů hořké vody v roce 1717[editovat | editovat zdroj]
Změnu do zemědělského charakteru Zaječic a okolí přineslo 18. století. Tehdy poblíž sousední vesnice Sedlec, na panství rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou, objevil známý lékař a balneolog Dr. Bedřich Hoffmann (osobní lékař pruského panovníka) takzvanou „hořkou vodu“. Roku 1717 byl vyslán hledat alternativu velmi oblíbené anglické Epsomskou solí, jejíž zdroje byly již vyčerpány. Dr. Hoffmann svůj nález publikoval roku 1725 v knize „Des zu Sedlitz in Böhmen neuentdeckten bittern purgierenden Brunnens“, který vzbudil značný zájem, neboť Dr. Hoffmann označil odpařováním získanou sůl z této vody za shodnou s hořkou solí z Epsom v Anglii, všeobecně známou a vyhledávanou. V knize uvádí i postřeh, že podobný hořkosolný pramen se na území tehdejšího Německa nenachází.

Tento lékař, žijící v letech 1610-1742, jako jeden z prvních poznal léčivé účinky různých minerálních vod při jednotlivých chorobách a svůj celý život zaměřil na hledání těchto pramenů. Dr. Bedřich Hoffmann se pohyboval především v oblasti podkrušnohorské, ale i jinde, na panství Šporkově u Kuksu, a jemu vděčí značnou měrou za známost řada předních českých zřídel. Tehdejší lékaři doporučili pití hořké vody i jako lék proti nechutenství, otylosti, chorobách žaludku, žlučníku, proti kornatění tepen, při kožních chorobách, ale i v neurologii.

Na práci Dr. Hoffmanna navázali další významní balneologové pozdějšího Rakousko-uherska, jako například Dr. Vilém z Loschneru, A. E. Reuss a synové.

První obchody s hořkou vodou (1770)[editovat | editovat zdroj]

Znak Zaječické vody Matyáše Loseho

Secesní štítek pro lékárny a prodejny se Zaječickou hořkou vodou
Rozvoj zužitkování pramenů byl přerušen Prusko-rakouská válkou o Slezsko, kdy vysoké kontribuce nepřátelským jednotkám na území Mostecka a snaha o záchranu majetku odváděly pozornost od většího podnikání. Přesto však, když kolem roku 1770 zaječický rodák Matyáš Lose objevil na svých pozemcích „hořkou vodu“, začal ji čerpat a rozesílat. Způsob podnikání sedláků byl pak v této oblasti značně rozšířen. V podkrušnohorské oblasti šlo o první důlní činnost v tzv. „selských šachtách“. Matyáš Lose začal na svém podniku velmi brzy bohatnout a z výnosu prodeje „hořké vody“ dal koncem roku 1780 vystavět kapli v Zaječicích, kterou zasvětil Ferdinandu Kastilskému.

Ｒ奇